Alexander & Sou

"Nikdo už ti ubližovat nebude... ani Frederikovi... dokud s tebou budu já, nikdo vám neublíží," začne ho přetáčet směrem k sobě. "Ano jistě... Nechtěli tě, protože jsi nemocný, ale já ti pomůžu se uzdravit," šeptá

Dívá se na něj a upře se o něj. Přivře očka. "Ale... Jak jsem nemocný?..." hlesne a tváří se, že se každou chvíli rozsype.

"To je složité, Alexi... ale neboj, brzo ti už bude dobře," políbí ho na čelo.

Vzlykne a zavře oči. zase natáhne ruku nad hlavu a tiskne neviditelnou ruku. Zívne a znovu začne usínat. "Zdraví znamená byt bez Fredericka?" zamumlá ze spaní.

"Ne, znamená to být šťastný a hlavně volný..." pohladí ho po vlasech a políbí na krk.

Zachvěje se a kňourne. Když spí zase tak vypadá, nevinně. Ráno pro něj zase jako vždy přijdou. Zváží ho, změří a odeberou mu vzorky krve. Pak ho pošlou se umyt, jenže on se schoulí v rohu, protože tam všude... Tam jsou lidi. Co ho mají hlídat. Nakonec přijde jeden muž a ne moc ohleduplně ho vytáhne na nohy..

Sou ho nechá spát a odejde z pokoje s tím, že nahlásí, že nic Alex nic nesnědl a vyslechne si za to ceres. Vrátí se k sobě a klidně spí až do doopoledne, kdy mu začíná sezení s pacienty.

"Ne, ne" začne sebou hazet. Nakonec ho pomocí nasilí tedy umyjí a odvedou na zahradu. Tam si Alex sedne na houpačku, přitáhne si kolena pod bradu a dívá se do blba.

Vykoukne z okna pracovny a vidí ho tam sedět, pozoruje ho a líně si dělá poznámky o tom, co mu říká pacient, kterého má právě na sezení.

Najednou zvedne hlavu a zadívá se do toho okna. Chabě zvedne ruku a zamává mu. Neusmívá se, ani nemračí. Prostě jako zombie. pak zase obrátí svůj pohled jinam..

Pousměje se, když mu zamává a jen co sezení dokončí vydá se za ním na zahradu. Má teď chvíli volno než přijde další pacient, takže se jde projít ven. Kývnutím pozdraví hlídače a kouká po bláznech, které dneska pustili ven jestli uvidí známé tváře, zatímco pomalu jde k Alexovi.

Alex se houpe. Kupodivu se nerozhoupává, ale i tak se houpačka stále pohybuje. Zblízka jde vidět, že se nepatrně pohybuje, takže tělem rozhoupává houpačku. Jakmile ho uvidí, jen na něj zírá a mlčí.

"Sníš o tom, že uletíš jako ptáček?" zeptá se ho vezme za řetězy houpačky, aby ho zhoupnul víc.

Zamrká na něj a nakloní hlavu na stranu. Když ho rozhoupe víc, napne se. "Ne..dost..Frederick houpe sám" zašeptá a zase mlčí. Tváří se jako v tu dobu, kdy za ním přišel do pokoje. Jako by ho předtím nikdy neviděl.

"Dobře, nechám to Frederikovi, když to umí líp," zastaví houpačku. "Chtěl bys za mnou přijít na sezení, Alexi?" pohladí ho po vlasech.

Ucukne mu a vyjekne. Pak zavrtí hlavou. "Mám sezení se svým doktorem" šeptne a pozoruje svoje vlastní kolena. Po jeho doteku se začne chvět.

"Se mnou by to, ale bylo jiné, jsme přece přátelé, nebo ne Alexi? Dává ti tvůj doktor cukroví?" mrkne na něj.

Zvedne k němu oči. "přátelé?... A kdo jste?" šeptne a zaryje si nehty do kolínek. "Nechci cukroví." zašeptá a zase obratí oči ke svým kolenum

Pousměje se. "Tvůj přítel, včera jsem ti hodně pomohl a ty ses choval velmi nevděčně. No dobře, sním si ty skořicový pendreky sám."

"Včera?" přivře oči, jako by si snažil vzpomenout. "Ne... Ja by včera venku. Byl jsem s Frederickem" šeptne a pak škubne hlavou "Pendreky?" nakloní hlavu na stranu. "Chci..."

"Jistě, včera jsme byli všichni tři spolu venku, jako dneska a měli jsme pendreky. A když dneska přijdeš na sezení, dostaneš jich spoustu,* mrkne na něj.

"Ne... Vy jste tam nebyl. Já nevím kdo jste." šeptne, ale vstane. "Tak jo... Ale dostanu je už ted?" natáhne ruku.

"Nemám je teď u sebe, musíš si pro ně přijít. Bez práce nejsou koláče," pokrčí rameny.

Zavrtí se a rozhlédne. "Tak teď?" zašeptá a chytne řetízek který mu vede od zápěstí. Dá mu ho do ruky a sklopí hlavu. Vypadá to jako malé vodítko... Roztomile. Je o něco klidnější, když ho má. když ho někdo vede...Aspon na něj nesahaji

Vezme si od něj řetízek a pobaveně se usměje. "Dobře, půjdeme, ale neříkej nikomu proč tam jdeme, nebo by nám cukroví vzali," mrkne na něj a pomalu ho vede zpátky k budově. Hlídač si ho nijak nevšímá a dál si čte noviny.