Alexander & Sou

Pokyvne a nechá se vést, když jsou kolem hlídače jemně se přisouká blíž k němu a chytne se řetízku. Pak se zadívá na svoje nohy a čeká až dojdou na místo.

Dovede ho k sobě do kanceláře a posadí do křesla. Telefonicky zruší následující sezení a přinese mu zavřený pytlík pendreků, který mu podá. Usadí se naproti v křesle.

vezme si balíček a začne ho zkoumat. Zase si jeden vytáhne a začne ho žužlat. "A co máme dělat?.. s naším panem doktorem si kreslíme" ukousne pendrek.

"Já si radši povídám a hraju, ale jestli chceš můžeš mi něco nakreslit. Co bys radši?" usmívá se na něj.

Pokrčí rameny. "Ja nevím. Vždycky si kreslíme, měli by jsme si kreslit, aby se pan doktor nezlobil... bolí to, když se zlobí" mumlá si nepřítomně pro sebe a rozhlíží se po místnosti.

"Dobře," podá mu papír a pastelky. "Nakreslíš mi, co ti pan doktor dělá, že to bolí?"

Zadívá se na něj a pak na papír. Chvíli váhá a pak kyvne. Začne si kreslit a kouše si přitom ret. Nakonec si dokonce lehne na zem na bříško a kreslí si. Na papíře se pomalu rysuje Alex, jak leží přesně takhle na zemi.. kreslí si.. a někdo nad ním stojí a švihá ho rakouskou po zadku.

Pozoruje ho, jak kreslí. Pak si k němu sedne na zem a pohladí ho po vlasech. "Jsi šikovnej, Alexi," pochválí ho.

Škubne sebou a trochu se oddálí. "Děkuju" šeptne a pak mu dá obrázek. "Tohle... ty ostatní věci neumím nakreslit" šeptne a lehne si. Leží si na rukou a kope nohama. "Co mám kreslit ted?"

"Co třeba Frederika?" vezme si od něj obrázek. "Co jste spolu včera dělali venku," usměje se.

Zadívá se na něj a pokyvne. Pak začne kreslit. Je tam vykreslený chlapec, naprosto perfektně, všechno... Ale místo Alexe je tam jen šmouha, co vypadá, jako by ji tam někdo udělal omylem. Ta šmouha si hraje s Frederickem a asi si od něj bere květinu..

"To je Frederik? A ty jsi tohle?" zeptá se a ukáže na šmouhu. Přesune se blíž k němu a opře se rukou přes jeho tělo.

Napne se a zadívá se na něj. Pak s pootevřenými rty plaše kyvne. "ano" hlesne a zadívá se na kresbu. "Dal mi květinu" zašeptá smutně "Ale oni mi ji vzali, řekli, že nemůžu mit kytičku v pokoji... že je to proti pravidlum"

"Máš rád kytičky, Alexi? Co máš ještě rád?" vyzvídá a otře se o něj.

Sklopí hlavu a zaknučí. "Ne, prosím." šeptne a začne se posunovat pryč. "Líbí se mi. Nemám je rád. Frederick říká, že to je reklamní cit."

Chytí ho za vlasy a přitáhne si ho k sobě. "Zůstaň, Alexi, nezlob. Co máš rád...?" zopakuje otázku.

Zakňourá a zvrátí hlavu, tak aby se mu mohl dívat do krásných vystrašených oči, protože to měl jeho doktor rád. "Já..nevím.." vzlykne a skoro ani nedýchá

"Zahrajeme si hru, ano?" sykne a baví se tím vystrašeným plachým pohledem srnečka, který hledí do vlčí tlamy. "Budu s tebou dělat různé věci a ty budeš říkat jestli se ti to líbí nebo ne."

Chvíli nic neříká. Pozoruje jeho usměv, přemývá si to co řekl. Pak se nadechne a přivře nesouhlasně očka. "Musím?... ja si chci raději kreslit" šeptne a zase se natáhne pro papíru

"Nemůžeš si pořád dělat jen, co chceš, to už bys měl vědět, nebo ne, Alexi?" sykne mu těsně do ucha. "Zapomínáš, jak se tu máš chovat?"

Zachvěje se a lehne si tváři na podlahu. "Tak dobře..." šeptne a zase vypadá, jako by chtěl brečet. Zavře oči a zase to dělá! Má ruku pootevřenou jako by někoho držel. Neboj se, drahoušku. Jsem tady. "Dobře, Fredericku"

Přetočí ho na záda a klekne nad něj. Do natažené ruky mu zasune svou a lehce ho kousne do krku.

Odvrátí hlavu. Zrychleně dýchá a mlčí. Jen se chvěje. Vůbec se mu nelíbí, kde má ruku! Ta má ruku Frederick, proč ho přetlačuje?. On ho chce odehnat!

"Alexi, komunikuj, máš říkat, jestli se ti to líbí nebo ne," sykne mu do ucha a olízne mu ho. "Jestli nebudeš spolupracovat, nemusím ti říkat, co se stane," kousne ho znovu do krku, tentokrát silněji.

Zaknučí a napne se. "Nelíbí. To se nám nelíbí" zavzlyká a zavírá pevně oči. "My jsme to říkali, panu doktorovi.. nelíbí se nám, že nám tohle dělají" zakňučí a stiskne jeho ruku.