Alexander & Sou

Chvili přemyšli a pak kyvne. Zase si lehne na břiško a jde si kreslit. Kope přitom nohama a brouká si. To před svým doktorem neděla..nebrouká si před nikym krom Fredericka..to je další jistý znak duvěry

Doobleče se a sedne si vedle něj. Kouká, co čárá. "Budeš chtít teď chodit na terapie ke mně, Alexi? Můžu to zařídit, abys už nemusel za tamtím panem doktorem, jestli chceš," pohladí ho po vláskách.

Kreslí jeho a jeho zmamený výraz, když mu ho kouřil. Když ho pohladí propne se k jeho ruce a knourne ''tak jo..'' zašeptá a předěla papir aby to neviděl..otočí se na zada a divá se na něj ''vy mě mate rad?''

Pousměje se nad tím, jak obrázek schovává. "Myšlíš, že bych dělal tohle, kdybych neměl?" otáže se ho a vezme ho za bradu. Znovu ho políbí nejprve lehce, pak vášnivě a hluboce. Celou dobu mu hledí do očí.

Rozšíří se mu oči, po chvili mu to začne opětovat. Plaše mu položí packu na krk a přitiskne se k němu. ''nemužu..už dychat'' knourne po chvili a odstrčí ho, aby se nadechl

Uculí se na něj a olízne mu nos. "Opatrně..." sykne a pohladí ho po krku, rukou putuje dolů. "Dáš mi taky šťávičku...?" pohladí ho po stehně.

Zamrká, pokrčí rameny ''ja nevim..'' šeptne a sklopí očka.. ''ja..nevim jak..'' povzdychne si ale poroztahne nohy

"Neboj, ukážu ti to..." pošeptá mu do ouška a políbí ho na čelo. "Nebude to bolet..." jemně ho přetočí na záda a stáhne z něj kalhoty.

Zamrká a zrudne. Zakryje si tvař a pevně zavírá oči. Jen kyvne, ale nedivá se na něj. Jako by se toho bal.

"Pššš..." odtáhne mu ruce z obličeje. "Slibuju, že to nebude bolet, Alexi. Věříš mi přece, ne?" políbí ho na krk a pak se přesune dolů, rozprostírajíc po něm vlasy, jak černou pavučinu. Olízne mu varlata a pak chloubu.

Zachvěje se a kyvne..stale si drží ruce u tvaře, ale nezakryva se. Když uciti jeho jazyk propne se a zavzdychá ''...tohle..to jste taky citil?'' šeptne a zrychleně dychá

"Ano... Je to moc příjemné, nebo ne?" odvětí a nasaje ho do úst. Obírá mu ho rychle rty a jazykem.

Prohne se a vzdychne ''ano'' šeptne a zase mu zajede rukou do vlasu..fascinovaně si s nimi hraje a svíjí se.. ''ah..ah ano..'' zaknučí a zase se ho chytne za ruku

Sevře mu pevně ruku a pokračuje rychleji a prudčeji. Je mu jasné, že moc dlouho takový nátlak nezkušený chlapec nemůže vydržet a je mu se krátí čas do dalšího sezení. Časem si Alexe, ale vycvičí, aby ho na slovo poslouchal, kdy může a kdy ne.

Napne se a zasténá... Opravdu vydrží jen chvili, pak se mu vysmekne, chytne se za pusu a zasténá, načež vyvrcholí.. Jeho tělo se šileně chvěje. ''ah..''

Jak mu ruku vytrhne, pokusí se ho za ni chytit zpátky, ale to už mu stříká do pusy. Spolkne to a do olízne zbytek, pak ho otře kapesníkem, co měl v kapse. Doobleče ho. "Alexi...?" zašeptá a pohladí ho po tváři. "To nic, broučku," položí si jeho hlavu do klína. Jemně ho hladí.

Vzlykne a obejme ho. Natiskne se na něj. Ne že by to bylo nepříjemné, ale tyhle potřeby nikdy neměl. jeho tělo bylo vždy příliš slabé, aby tohle vůbec mohl chtít... Bylo to příjemné, ale prostě ho to vyděsilo.. "Omlouvám se.." knourne a pomalu se posadí. "Mám ted odejít, že?"

"Nemáš se zač omlouvat," sykne a podívá se na hodiny. "Ano, bohužel budeš muset jít, hodina skončila, ale uvidíme se zase příště dobře?" rozdrbe mu vlásky. "A... tohle je naše tajemství ano?"

Zadivá se na něj a pokyve hlavou.. ''jistě..tajemstvi'' šeptne a pomalu vstane..všechny kresby mu tam nechá, jen dobroty si odnese.
Později Alexe zavedou na oběd, kde ale chytne zachvat, protože ho nutí jist. Začne křičet a zajiždět si rukama do vlasu...''nee, nechci''

Uklidí si kresby a přivítá dalšího pacienta. Pak si obvolá pár čísel, aby přidělili Alexe k němu, přičemž mu hned nahlásí, co dělá v jídelně. Jde se tam na něj podívat.

Stale křičí a svíjí se na zemi. Doktoří se na něj jen divaji a sestry pobihaji zmateně kolem..
''jidlo ne..jidlo ne. Nenene''' zavzlyká a pak se propne...najednou ztuhne a zase se jen diva mrtvolně před sebe..''ted už ho mužete odvezt na pokoj'' zavelí doktor a hlidá dal

"Co se tu děje...?" dojde k nim a kouká, jak tam mrtvolně leží.

''ale zase měl ten svuj zachvat hysterie... Když mu chceme dat najist, když si myslí že mu chceme ublížit...děla bordel a pak zustane par hodin ležet takhle'' povzdychne si sestra a s par dalšimi ho začne odnašt...Alex upře oči na Soua, jako by volal o pomoc

"Dejte mi ho, odnesu ho tam sám," vybídne sestru. "A příště než ho sem násilím potáhnete a budete se do něj snažit nacpat jídlo, zavolejte mě. Chodí ke mě na terapii, takže vím co na něj platí," objasní.

Sestry zamrkají. Dají mu ho a pak kajícně pokyvne ''odpustte doktore'' zašeptaji a odejdou..Alex se nepatrně pohne, aby zabořil svuj nos do jeho trika. ''Samuel..Samuel...přatele..domu..'' zachraptí a pak zavře oči