Alexander & Sou

Zamručí, ale neprostuje, ani nemuže. Složí si automaticky ruce podel těla a zaknoura. Načež je zase klidně a nehnutě spí.

Roztáhne úsměv do šklebu a odtáhne stranou peřinu. Rukou mu zajede pod vršek pyžama.

Okamžitě mu naskočí husí kuže. Nejen z toho doteku, ale také zimou. Protože jeho tělo je přiliš malé nedokáže se dobře zahřat. Břicho ma ploché možná by se dalo řict že dokonce propadlé...a hrudniček ani nemluvě.

Prsty jede opatrně po jeho nahé kůži. Obává se, že kdyby přitlačil, zlomí mu žebro a to nechce. Teď ještě ne. Posune se blíž k němu a začne mu stahovat spodní díl pyžámka.

Zaknučí. Začiná to vypadat, jako by jeho konaní jemu zpusoboval stres i ve spaní a to se promitalo do nočních mur. ''prašky ne..prosim..nechte mě byt...tohle ja nechci..tohle se nesmi..'' zavzlyká a napne se ''to bolí...''

"Pšššš," sykne mu do ucha. "Jsem tu s tebou, nikdo ti neublíží. Bude to jen malá prohlídka, žádné léky," hladí ho lehce mezi nohama.

Zachvěje se, ale skutečně se trochu uklidní. Zatne ručky v pěst a pootevře usta. ''Fredericku...''vydechne a nechá hlavičku spadnout na stranu.

Uculí se. "Ano, ten je tu taky. Oba tvoji přátelé jsou s tebou, všechno už bude dobrý. A hezký," skloní hlavu a záplavu dlouhých vlasů rozprostře na jeho břicho. Rty přitiskne k jeho podbřišku a jemně ho líbá. Líbí se mu, jak se mu teď nemůže bránit a může jeho podvědomí podsouvat různé věci.

Napne se a jednu ruku natahne, aby zatnul nehty do matrace. ''Fredericku, už zase... Už zase.'' zachraptí a jeho tělem projede zachvěv. Napne se a tim přitiskne jeho rty vic do své hebké kuže, o něco niž než byly.

Prohloubí ten polibek, když rty obemkne kolem jeho penisu a nasaje ho do úst. Dlouhými prsty ho hladí po vnitřní straně stehna a lehce mu dává nohy od sebe.

Zaknučí, napne se a zavzdychá. ''ne...tohle..se nesmí'' zaknourá..pootevře oči, ale nehybe se. Vubec se nebraní, spíš ho pozoruje jako by byl někdo cizi a dělal něco divneho ''proč?.''

Přestane jen na chvíli, aby ho zkusil uklidnit slovy. "Pššš... Bude to naše tajemství. Jsme přece přátelé," znovu se cumlání jeho přirození aniž by si všiml, že otevřel oči. "Protože je to hezký, ne?" dodá ještě, když s mlasknutím na chvíli odtrhne rty.

Zamrká. ''hezké'' šeptne a zavře oči ''ano, asi ano'' zaknoura a zvedne ruku, načež mu sní zajede do vlasu..

Cítí, jak mu zapletl prsty do vlasů. Nebrání se. Nemyslí si, že by měl problémy ho zpacifikovat, kdyby se ho pokusil sklapovat jako už zkusilo pár agresivních jedinců. Zvedne trochu hlavu a olízne si ukazovák, aby mu jím přejel mezi půlkami.

Škubne sebou ''ne...to ne..už ne'' vyjekne když to uděla a začne sebou hazet ''už to nechci...už budu hodný''

Ucukne prstem, když zaznamená jeho reakci. Jak sebou začal házet, zatahal ho za vlasy. "Au," sykne. "Ano, jsi moc hodnej chlapec. Proto to nebudu dělat, já ti nikdy neublížím, Alexi. Jsem tvůj přítel," natáhne ruku a snaží se jeho prsty vyplést z vlasů.

Zaknučí a přestane se hybat. Jednu ruku natahne za svou hlavu, jako by ho někde držel za ruku a divá se do stropu ''už nechci''vzlykne, ale smiřeně roztahne nohy ''bolí to..''

"Ode mě nebude, neublížím ti," sykne sladce. "Nebudu dělat, co nechceš, jsem přece tvůj přítel," znovu lehce políbí na drobné mužství a vrátí se k jeho olizování. Lehce ho drží za ruku, kterou mu zapletl do vlasů a druhou ho hladí po stehně. "Neudělám to dokud sám nebudeš chtít," pronese v nádechu.
Mohl by si vzít tady a teď, ale to by nebyla taková zábava. Samozřejmě, že ho ten malý kluk nenechává chladným. Je to přesně ten typ, které musí mít chuť znásilnit i nejzarytější heterosexuál. Ale touha a vzrušení z moci, kterou nad ním může v budoucnu mít, je mnohem sladší a silnější než chvilkové zpříjemnění večera.

Zase se na něj zadiva. Překvapeně, hezky a zase s jistou duvěrou, která u něj zahřeje u srdce. ''ja... Proč tohle dělate?..tohle přece..my nemužeme'' vysouká ze sebe. V penisu mu zacuká a on knourne ''nechci..ne..''

"Mám přestat? Nelíbí se ti to?" zvedne hlavu a zadívá se na něj se sladkým úsměvem. "Proč bychom nemohli, když jsme přátelé? Nebo to někomu řekneš?" dělá mu to dál rukou, když na něj teď mluví.

Zvrátí hlavičku a stále jakoby tisknul něčí ruku. "Ja... nechci. Protože tys to udělal. Tys mi něco dal" zachraptí "nemužu..normálně..to není fér..tohle přátelé nedělají.." kňourne "Nechci tohle, když děláš tamto.. to... pak není skutečné"

"Nic jsem ti nedal, Alexi. To přece víš. Proč mě pořád obviňuješ ze samých špatností?" povzdychne si a po odtáhne se stranou. "Jsi jen unavený, protože jsi nemocný a pořádně nejíš."

"Frederick říkal, že nemusíme jíst. On taky nejí" zašeptá a ztěžka přes sebe přehodí peřinu. schoulí se zase do klubíčka a pozoruje každý jeho tah "Já nejsem nemocný.."

"Frederik jíst nepotřebuje jistě, protože není jako ty nebo já." Položí se na postel vedle něj a položí přes něj ruku. "Ale ano, jsi nemocný, jinak bys tu nebyl, Alexi."

Zadívá se na něj. "Ne... Frederick je jako já. Taky mu ubližují. protože ubližují mě.. on je slabí protože mi ubližují"zaknučí.. "Nejsem... nejsem... Maminka a tatinek mě nechtěli..proto jsem tady..:Frederick to říkal, že... pry nevydrželi byt se mnou"