1. část - dny, kdy běželo vše při starém

__________________________________________________
Hrají: všichni
Pořadí: Noel, Alex, Sou, Layla

Už dva dny nespala. Neměla tu potřebu. Když se ale blížila doba, kdy ti, co spali, se měli probouzet, čekala, až ji její doktorka pustí z pokoje. Celé ráno se pak potichu pohybovala po chodbách a nahlížela do okýnek ostatním pacientům. Za sebou táhla otrhaného medvěda.

Ráno ho zase probudil ten vábivý hlas. Volal ho z postele a chtěl si hrát. Okamžitě vstal, oblékl si župan a sedne si na zem do tureckého sedu. Díval se nad postavu nad ním, která mu cosi vykládala a smál se. Občas cosi zamruče. No prostě si s ní povídal. "Fredericku ještě" zasměje se a tleská. Buď potichu, drahoušku, vzbudíš je a oni tě pak odvedou povídá mu.

Sou se převalí na posteli a otevře oči. Pracuje tu už půl roku, ale pořád si na ten rámus nemůže zvyknout. Posadí se a protáhne. Zadívá se na prázdnou postel a zauvažuje, kdo by mu ji mohl večer zahřát. Určitě s tím nebude problém, na výběr je tu toho dost. Obleče se a nasadí profesionální úsměv, když zdraví kolegy.

Už od chvíle kdy se vzbudila, kreslila po stěnách pentagramy a všechny svoje klasické znaky.
Protože jí všechny tužky zabavili aby si neublížila, buď je vyškrabávala nebo kreslila krví z rozedřených prstů.

Nakoukla do zamřížovaného okénka od pokoje, který patřil Layle. Koukala na všechny ty kresby, co tam vytvářela. "Co to znamená, ty kresbičky?" zeptala se jí a asi ji lehce vyděsila.

Jakmile uslyší, že na chodbě tikla ručička na osmou hodinu, začal byt napjatý. Přestal se smát, hrát si. Sednul si na postel s rukama složenýma v klíně a čekal. Čekal na toho doktora, který se o něj teď staral. Protože on ho vždycky přece tahá na snídani. I když nic nesní...

Prochází chodbou směr Alexandrova cela, tedy pokoj, samozřejmě. Aby si povšiml Noel nakukující okénkem k Layle.

Jakmile uslyšela něčí hlas, pomalu a vystrašeně otáčela hlavu směrem ke dveřím.
Oko měla tak otevřené jakoby ji mělo zrovna vypadnout "Jdi pryč. Zničíš pečeť pokuď budeš blízko,
černý anděl by se zlobil že Dragane ?" řekla a dívala se upřeně na zeď kde nic nebylo.

Noel se uraženě zamračila. "Ke komu to mluvíš? A já nejsem Dragan!" otočila se na patě a kráčela si to po chodbě dál. Po cestě potkala pár doktorů a málem dostala kopanec od pacienta, který nechtěl spolupracovat s dalšími 4 doktory. Začla si povídam s plyšovým medvídkem.

Dlouho nepřišel. Kde je? Kde je jeho doktor?... asi by ho mělo uklidnit, že stále nepřichází, ale když tu není v čas kazí to všechno. Teď nebude čas na snídani a nebude moct odejít ve vhodnou hodinu. Kde je tak dlouho? začíná se pomalu dívat vyděšeně ke dveřím.

Sou kouká s úsměvem za odcházející Noel. Netřeba ji teď lovit, stejně se s ní uvidí odpoledne na terapii. Nakoukne do okénka k Layle. "Dobré ráno, Laylo. Copak hezkého jsi nakreslila?" uculí se na ní.

Vstane a přestane kreslit, hlavu má sklopenou dolů. Po chvíli se koukne na dveře a šeptá si pro sebe
"Opět...opět tady někdo je a ruší mě.Kdy už to skončí ?" zvedne hlavu odvrátí oči od dveří a odpoví "N-n-nic" sedla si na postel jakoby na něco čekala.

Dostala silný záchvat kašle a nemohla se pořádně nadechnout. Taky si už dlouhou dobu nenechala vyměnit filtr u respirátoru. Naštěstí hned u ní byla její doktorka a odvedla ji na ošetřovnu, dala jí zklidňující injekci a bleskurychle vyměnila respirátor, aby se zase mohla nadechnout. "Bráška, bráška, kdy se vrátí bráška, povíš mi to?" zpívala si, když ležela na lehátku a doktorka ji rovnou udělala ranní testy (odběr krve apod.).

Teď už to nebyla legrace! Začal vystresovaně chodit po pokoji a rukama si zajížděl do vlasu. "V čas. Musí to byt v čas. Zpoždění" zakňučí a zaryje si nehty do kuže na hlavě. Když pak dává ruce dolu vytrhne si pár vlasu. "Zpoždění." zopakuje.
Frederick vedle něj stojí a usmívá se. Drahoušku, uklidni se. Bude tě to bolet.

Sou už sahá pro klíč do kapsy, když se zarazí a podívá se na hodinky. "Uvidíme se později, Laylo, nezlob nebo se budu zlobit," upozorní ji a zavře okýnko. Pak rychle pospíchá za Alexem. Dojde k jeho cele a otevře dvířka na koukání. "Co to děláš?" zeptá se ho, když ho vidí škubat si vlasy.

Nic neříká, stále sedí na posteli a čeká. Uslyšela cinkat klíče u dveří a nervozním pohledem se na ně dívala. Když se dveře otevřeli, uviděla že je to jen sestřička která jí má odvést na ranní testy.
Dobrovolně vstala z postele a šla se sestrou.Když šli po chodbě dívala se jenom na zem, nikdo jí nezajímal jen se soustředila aby to měla co nejrychleji za sebou.