Alexander & Sou

"Samuel...?" zeptá se a přemýšlí o koho jde. Odnese ho do jeho pokoje a uloží do postele.

Když je ve své posteli, zase na něj zírá a na prázdno otvira pusu..když se k němu Sou nakloní jde slyšt šepot ''Samuel...Frederick..pojmenoval přitele Samuel'' zaknučí

"Mě? Frederik mi říká teď Samuel?" zeptá se trochu překvapeně.

Pokyvne hlavou ''a-ano..Alexander,Frederick,Samuel..to...k sobě hodi'' knourne tiše a chytne se jeho ruky ''prosim zustat..'' šeptne a zavře oči

"Dobře, Samuel zůstane," přistoupí na jeho hru. "Ale jen dokud neusneš, mám ještě práci," pohladí ho po ruce. "Ráno až se vyspinkáš, tak zase přijdu, dobře?"

Přikyvne a divá se na něj. Divá se na něj dlouho než zase usne, jako by se umyslně branil spanku, jen aby nemusel pouštět jeho ruku a citil jeho teplo. Viděl jeho oči a citil jeho vuni.
Když konečně neudrží víčka otevřená a usně, povolí i jeho sevření. ''mam tě rad Samuel-sana...''knourne ze spaní

Počká až usne a pak jemně vytáhne ruku z jeho sevření. Tohle šlo hladčeji než původně čekal. Jak jen jsou lidé naivní a plní emocí. Pár sladkých slovíček a naučených pohledů a úsměvů a jsou vaši. Roky cvičení těch grimas se konečně vrací zpátky. Prohrábne si vlasy a zamíří pryč.
Dá si svůj hrnek kávy a vyplní několik papírů než jde sám spát. Hluk který se ozývá po budově až k jeho pokoji, mu na klidném spánku moc nepřidává, ale dneska usíná spokojeně, protože se mu něco povedlo. Možná by si ho mohl vzít později na hraní i sem, až bude mít jistotu, že nic nevyvede a nepokusí se utéct. S myšlenkami na Alexe pomalu usne.

Zase ho k ranu probudí ten hlasek. Ale tentokrat si nechce hrat. Mračí se na něj a jen vrtí hlavou.proč?...včera to bylo v pořádku...ale dnes mu Frederick řiká že to se nesmí..nesmí se dělat tyhle věci. ''ale on nás má rád!'' vyhrkne...a Frederick to zase omele tím svým..reklamní city, mrtvá těla.
''dobře..maš pravdu.'' šeptne kajícně a pak mlčí...když pro něj přijdou na snidani..sedne si k jidlu..sní jeden platek sýra tím končí

Sleduje ho z po vzdálí, jak jí a pak si k  němu přijde přisednout. "Dobré ráno, Alexi, jak jsi se vyspinkal? Stalo se něco? Vypadáš nějak sklesle," zeptá se ho.

Zadívá se na něj a skousne si ret. Pak se bezeslova zvedne a odnese taliř. Něco slabě zašeptá někomu udveří a odejde. Zase si sedne na svoji houpačku, ale teentokrat zavře oči a vzlykne..

Odmítavá reakce ho poněkud zaskočí. Nechá ho být a odpoledne ho nechá zavolat na terapii.

Na terapii dojde. Ale dívá se do země a židli si odsune dal od něj. Přitahne si kolena pod bradu a zase...mlčí.
Nenechá se uplatit ani sladkým. Vypadá jako by mu někdo sebral duši...prostě jen automatická chuze nic vic

"Alexi? Co se stalo?" přisune se k němu blíž a pohladí ho po tváři. "Už nechceš pendreky? Co by sis dal radši?"

Odvratí tvář a zavře oči. Kolena si přitahne těsněji a zaryje si nehty do kuže. ''chtěk bych jit pryč'' šeptne neslyšně a zase zavře oči

"Ublížil ti někdo? Mě to můžeš říct, jsme přátelé," políbí ho do vlasů.

škubne sebou a shodí sam sebe ze židle, aby se od něj dostal a neubližil jemu ''nedotykejte se mě'' hlesne a schová si tvář ''prosim nechte mě''

"Alexi...?" zamrká překvapeně a pak se trochu zamračí. "Pamatuje si mě?" zeptá se. "Včera jsme si spolu hráli, copak jsi zapomněl na svého přítele Samuela?"

Vzlykne a začne se odtahovat do rohu. ''ja vim, kdo jste..nechte mě byt...Frederick to zakazal..zakazal to..už se mu to nelibi'' zavrtí hlavou

Povytáhne obočí. "Proč? Co se stalo, Alexi? Co jste si řekli s Frederikem, že už se nechcete přátelit? Chceš si zase kreslit?" ukáže stoh papírů a pastelky.

Zadívá se na papiry a pak kyvne. Vezme si tušku a začne kreslit...kreslí Soua..jak objímá šmouhu- jeho...a Frederick stojí kousek od nich a plače...choulí se do klubíčka a tečou mu slzy

Už se ho nedotýká a nechává ho, aby si v klidu čmáral. Zdá se, že moudro: "Neříkej hop dokud nepřeskočíš," je pravdivé. Říká si v duchu, nad tím, jak se předčasně radoval z výhry. Cítí maličko zklamání, ale to rychle vystřídá nová vlna pokušení a touhy ho znovu získat. Ten vzdor, který mu klade ho k němu přitahuje víc a víc.
"Moc ti to jde, Alexi. Mohl by z tebe být malíř," pochválí ho, ale už se ho nedotýká.
Přistupuje na tuhle nedůvěřivou hru, zase pomalu od začátku bez dotyků, které se bude snažit na něm vymámit.

Nic neřekne..odloží papir a vezme si jiny..tam už je zase Frederick s ním..oba se usmivaji..ale doktor za nimi je smutný..
Třetí obrazek je Frederick se Souem..za nimi je Alex s jizvami na zapěstích a kaluží krve pod sebou..ale usmiva se.

Druhý obrázek ho maličko potěší, ale třetí hned maličko rozčaruje. Ne, že by nepočítal, že k tomuhle může v budoucnu dojít, nakonec by to nebyl první pacient, který se z jeho nátlaku zhroutil a zabil, ale teď je na to ještě maličko brzy.
"Alexi... můžu si ty obrázky nechat?" zeptá se klidně, nenechávaje na sobě nic znát.

Pokrčí rameny a da mu i třetí obrazek..přestane kreslit a zase jen sedí a zírá do zdi s tím svým strapeným pohledem štěněte.. ''už mužu jit?''

"Ano, můžeš jít," přikývne. "Uvidíme se pozítří zase tady, dobře?" mrkne na něj.